Výtvarka pro děti: 8:00 – 16:00

Od pondělí do pátka budeme tvořit. Odchody a příchody dle vašich možností, každopádně začínáme v 9 a končíme ve 17:00. Seznámíme se a budeme na týden kamarádi. Mnozí třeba i déle. Setkání face to face je nejhodnotnější forma předávání si energie, pomoci, empatie, soucítění a dokáže divy. Na týden se staneme uměleckou rodinou. Budeme tam všichni za sebe a všichni za druhé. Budeme si o umění povídat a hledat v knihách obrazy, které se nám líbí/ nelíbí – o to přeci v umění jde! Lidé se nerodí stejní a všichni máme své favority jak v barvách, tak tvarech, způsobech vyjádření, v komunikaci s okolím. Je správné, že někde cítíme větší propojení než jinde. Co už je trochu na hraně, pokud začneme námi neoblíbené kritizovat. Tudy cesta nevede. Povedu děti k pochopení a neodsuzování výtvarného názoru druhých. Na každé práci vždy všichni najdeme něco laskavého a líbivého, souznícího. Nebudeme říkat, toto je nejlepší – protože bychom lhali. Každá práce, tvorba, produkt má svá plus i mínus. Všechy práce patří vystavit, pokud jsou dělaná s chutí a radostí. Stejně jako každý člověk, který tvoří a má rád lidi patří na piedestal.

Pokud se skupina přihlášených dětí „roztříští“ věkem, kdy úroveň kresby je naprosto odlišná,…budeme řešit jako v rodině s větším rozestupem mezi sourozenci. Naprosto indivuduálně s mírným upozorňováním a prosbou o trochu schovívavosti s menším kolegou umělcem.

A podle zájmu dětí, budeme portrétovat, nakreslíme hrušku a jablko ještě před tím, než ho sníme, ale i třeba nakousnuté a zátiší se tak stane více originální a o to především v umění jde. O originalitu! Jedinečnost. Moment. Teď. Výtvarka pro děti je velmi přínosná.

Starší děti se seznámí a nebo si oživí perspektivu, světlo a stín, proporce a jak na to všechno. Řeknem si, k čemu je takový um kreslit dobrý, pokud se nechceme stát profesionálním umělce. Jak nám pomůže učit se cizím jazykům, ale i klasickým školním předmětům posílením vizuální paměti.

A když už to kreslení a malování vaše děti prostě nebude bavit?

Vezmou hlínu a budou modelovat nebo rýpat do lina a stvoří grafický tisk z výšky. Holky můžou navlékat jabloneckou bižuterii a nalíčit se profi líčidly a řekneme si jak na to.  A kluci si omyvatelnou barvou nakreslí tetování bez dovolení rodičů. Dá se přeci smýt. Jsou prázdniny. Buďme velkorysí.

O přestávkách budou k dispozici hudební nástroje pro vlastní produkci.

Vyběhneme na Perštýnské náměstí a rozestavíme stojany proti těm nádherným renesančním, barokním a gotickým domům. Povíme si o dobách jejich slávy, na lavičce sníme zmrzlinu a nebo nanuk z Nanukárny, zakopeme fotbálek a nebo se budeme bránit chycením míče při vybice.  Každý přeci chceme vyhrát. Ale budeme se učit, že prohra může být někdy daleko větší vítězství, protože nás zavede do opravdu našeho světa, kdežto lehké vítězství může být nahodilé. A plni sil se zase pustíme do práce. Týden je moc i málo. Ale stihneme toho opravdu hodně. Skicáky puknou a naše sebevědomí vzroste. Tedy sebevědomí vašich dětí. A moje také. Že moje práce má smysl.