Vývoj dětské kresby nás jako rodiče zajímá
a měl by zajímat.
Dětská kresba je totiž jedním z nejvhodnějších přístupů poznání osobnosti dítěte.
Zahrnuje v sobě hru, snění, ale především realitu. Výtvarný projev dítěte je subjektivní interpretací objektivní reality. Je věkově a typologicky podmíněn výchovou, vlivem výtvarné kultury, prostředím, ve kterém dítě vyrůstá, kulturními faktory apod. Kresba je grafický výraz představy, výklad skutečnosti na základě zrakových vjemů. Obsahuje neverbální symbolickou funkci. Projevuje se vní tendence zobrazení reality tak, jak ji chápe dítě, promítnutí vlastního názoru do kresby.
V dětském vývoji najdeme období, kdy děti nekreslí vůbec, a naopak období, kdy kreslí intenzivně.
Dalším popudem ke kresbě může být skutečnost, že dítě si hledá takovou zábavu, při které nepotřebuje partnera, partu. Důležitým rysem je spontánnost.
Dětská kresba vzniká podobně jako řeč kolem druhého roku věku dítěte. V batolecím období sice dítě zachází s tužkou jako s ostatními předměty –mává a tluče sní o stůl, o něco později se však již pokouší o první tahy na papír. První pokusy jsou sice hrubé a nahodilé, postupem času se však budou více zdokonalovat. Kolem třetího roku dítěte by se již měli rodiče dítěte snažit k výtvarné činnosti motivovat, stimulovat tím jeho intelekt. Výtvarný projev odráží osobnost dítěte, jeho charakterové vlastnosti, individuální zvláštnosti, úroveň vnímání, psychické vlastnostia věkové zvláštnosti a rozdíly.
Počáteční vědecký zájem o dětský výtvarný projev je spjat s rozvojem psychologie jako vědního oboru. Ale už v dřívější době můžeme zaznamenat postřehy různých pedagogů o dětské kresbě. Jedním znich je i Jan Amos Komenský. Psychologické studium dětské kresby se datuje od vzniku empirické a experimentální psychologie. První moderní monografie o dětské kresbě byla vydána vroce 1887. Autor této publikace byl Corrado Ricci. Srovnával tvůrčí proces dítěte s dílem stvoření. Klíčovým tématem je podle Ricciho pro dítě v jeho kresebném vývoji člověk. Skrze vztah k člověku si dítě uvědomuje samo sebe. Vnaší odborné tradici a literatuře má zkoumání dětské kresby svou historii a je spjato s významnými postavami z oboru psychologie, jakými jsou např. prof. Čáda nebo prof. Matějček. Vývoj dětské kresby byl studován i mnoha dalšími autory, kteří se dětskou kresbou zabývali nebo zabývají.
Podle většiny z nich probíhá stadiálně, ale jejich názory na podstatu vývojových stádií se liší podle toho, jak chápeme smysl vývoje, povahu duševních funkcí, které dítě v kreslení uplatňuje. Drtivá většina psychologů a odborníků se však shoduje vtom, že dětská kresba není pouze projevem případného výtvarného talentu dítěte, ale odhaluje jeho celou osobnost. Představuje cennou a originální výpověď o psychickém světě dítěte, cestu k jeho hlubšímu porozumění a poznání. Vývoj dětské kresby je nutno citlivým způsobem stimulovat. Dospělý –pedagog, rodič, by měl ke kresbě přistupovat vážně, bez zbytečného podceňování, nebo naopak přeceňování její hodnoty. Neměli bychom dětský způsob kresby ovlivňovat hrubými zásahy, opravováním domnělých nedostatků, ale snažit se jej chápat v souvislosti s chronologickým věkem dítěte. Genetický pohled na dětskou kresbu má jednu výhodu. Dovoluje nám všímat si činitelů podmiňujících dětské vytváření jednoho po druhém, a tak si postupně osvojujeme jeho podobu a funkci. Geneze výtvarného projevu je proto zvlášť vhodná pro první seznámení se s věcí.
Ale, kde na to vše, drazí rodiče brát čas?
Proto jsem zde já a Akční galerie, kde se Vašim dětem budu výtvarně,
hudebně a literárně věnovat.
A moc ráda.